Jsem asi tak divná jako psychopat v penzi

Iluze se mění v odkvetlou růži,
jak krásně páchly,
a dnes mi voní.

Člověk se transformuje,
a jeho imaginární přítel z něj dělá hlupáka.

Žijí spolu,
ruku v ruce.

Dva soutoky splývají v rudou řeku,
který je falešný?

Ode zdi ke zdi zní tlumený šum,
dva hlasy,
dvě duše,
obě tak živé,
a jedna přesto lže.

Nechť ukáže se tvář,
pravdivá či lživá,
hlavně ať je skutečná.

Zmatek.

Kam míří černá a bílá?
Hnědá a modrá?
Žlutá a fialová?

Nechci zámek zániku...

Nechť všichni žijí nasoukáni v jednom těle,
nechť mačkají se a hádají,
hlavně ať žijí...

Okradeny o možnost obejmout,
uloupené sny,
zpronevěřené životy.

Bez schopnosti porozumět...

A porozumění je plamen života,
který hasne a přestává pálit...