Věčné a veces

Někdy hledáš

Někdy nacházíš

A vzápětí odcházíš

 

Někdy si hraješ na blázna

A snažíš se vylovit spásu

Co mezi dvěma kameny v řece uvázla

 

Někdy voláš o pomoc

A když zjišťuješ

Že každý z přátel postrádá tu moc

Skrýváš se a raději jen tak kolem propluješ

 

Někdy tančíš na laně

A s výrazem laně bezbranné

Přecházíš z tenkého ostří rovnou na sáně

 

Někdy zpíváš o pustině

Co unesla nás provinilé

Za oponu po poustevní hostině

 

Někdy tváříš se

Že lží nic nezkazíš

A tak jen tak vrcholy propastí obcházíš

A čekáš, že možná zřítíš se

 

Někdy voláš mě ze spaní

Když budí Tě vrahové prolhaní

V podobě havraní

 

Někdy loučíš se

Přestože nevíš s kým

A pak sám viníš se

Že už nepatříš k nevinným

 

Někdy budíš mě

Ve svých snech o slunci

Co nesvítí

A pak omlouváš se rutinně

S náručí kvítí

Co skryto je v našem spolu-bytí

 

Někdy doufáš

Že konečně si troufáš

Na správné cesty procházení

Bez zbytečného obcházení

Vlastních okolků

 

Někdy nás hledáš

Nikdy nenacházíš

…

A stále ještě nevíš

Že pokaždé když odcházíš

O kousek sebe přicházíš

A místo něj nový v sobě nacházíš