Víš, že už je zima?

Vypadáš opuštěně, malá kočička podzimního večera. Nejdříve jsi smutná, pak v hluboké depresi a nakonec si řekneš, že ti za to nestojí. Ty si lžeš? Ne, jenom se bráníš tak, že? Chápu tě.
A když hledáš kudy jít, najdeš jenom jeho. Podpásovka. Jsi zlá, jsi uražená, jsi opět sama.
Strach. Začneš se pohybovat ještě tišeji a unikáš do neznáma, hlavně že pryč. Plížíš se vzduchem, je tichý, studený. A v hlavě pořád někdo mluví. Děláš, že ho neslyšíš, ale on všechno ví a o všech ti všechno poví. Nechceš to poslouchat, nechceš o nich nic vědět. Chceš být prázdná. Jenom škrtnout, potáhnout, vydechnout.