Na dně

Strojený úsměv přešel v pláč.

Potají v koutě

kolem rány si váži fáč.

 

Společnosti s chutí pozuji,

protože to tak má být.

Stále si uchovávám naději,

že jednou pochopím.

 

Nač to všechno?

Nač ta marná snaha?

Chci pomáhat,

Ale cena pomoci

Je tuze drahá.

 

O sobeckosti nemůže být řeč

To jen že se ráno probudím

Nemohu ani nechci,

Vleču se ztrhaně jako pes..

 

Další den přetvářky, neklidu a stresu,

který mě čeká

Pozoruji s výrazem děsu..

 

Co když na kolena se složím

A už se nevstanu

Kdo pomůže mi vstát

Kdo vzpomene si,

Že já pomohla mu?

 

Kde načerpat sílu,

Když člověk umí jen brát?

Co trochu lásky darovat ….?