Neváhej prosím

chtěl bych tě pohladit
v náruči obejmout
bezeslov nechat se
něhou tvou nést
vnadným křivkám
bez boje podlehnout
stát se tvým zajatcem
co mohl tě svést

jsi opravdu krásná
mlčky tě sleduji
kolem svět běží
já nevnímám jej
to že jsi nádherná
ti pohledem sděluji
tak neváhej prosím
a už se mi vzdej
 
schází mi dech
mám sevřenou hruď
v kůži mi tančí
příjemné chvění
v lačných ústech
je nasládlá chuť
a strach se pomalu
v odvahu mění

chci ochutnat lásku
na růžových rtech
v polibcích svou vášeň
najevo dát
být rytířem tvým
v pochmurných dnech
a celým svým srdcem
tě navěky milovat

tak neváhej prosím
vždyť času moc není
noc pomalu končí
a s ní i náš den
nečekej prosím
až do rozednění
pak vyjde slunce
a spálí náš sen