Pištec

Na píšťalku z jelení kosti si hudebník píská,

dívek šarm a volný klín by získat chtěl,

raději počítá s tím, že tvrdý kopanec získá,

za hanobu a faleš - přímo do žeber!

 

On nechtěl pískat, jak kdo si poručí,

on pro sebe vábit dívky si přál,

spálil se podrazem z prolhaných loučí,

teď tráví jej pomluv jed a nenasytný žár.

 

Myšlenka vábení - to je jen pro lovce,

lovit duše v zátočině citů - to zní jak z hororu,

otřepat potom každý své poklopce,

uzavřít se Smrtí sňatek - po rdousícím moru.

 

On však mor zázrakem přežil,

i tak zahrál Smrti úpěnlivý tón,

svůj pohled si před kosou střežil,

teď všichni zvědí, že je šampión.