Ars magna

Když Slunce líbám, nejsem tváří

vis a vis k Zemi, foukám mhouře

očima, do něj ať víc září

v nichž vysychá vlah zbylé moře

 

z plazmatu hvězda vrací vlákna

jež vplétají se do mých vlasů

kéž v hlavě byla by Ars magna

kompjutrů všech do konce časů

 

aby spočetli kolik lásky

mezi námi je prolíbané

no a té zbylé mezi vlásky

slunečními a mými, vzplane

 

do výtrysků polibků z vášně

nepopsatelné ani v básních

mé sny nikterak hrůzostrašně

nepůsobí snad v divukrásných

 

líčeních naší náklonnosti

- vše lidské hoří ve mně sloupem

cožpak nesytím do sytosti

své srdce Sluncem? jež nad globem

 

laskavě svítí bez ustání

vstříc, Slunce dnem-nocí miluji

z hořících vlasů pot po skráních

stéká mi, countdown snům čísluji