útržky

19.11.2010 Bruges (Francie)

tiše kráčeje krajinou
když hvězdy spí
slunečnice úsměvem pokynou
a všichni kteří bdí uhynou
*
apokalypsa se nekoná
ne teď
tak proč lkát
*
avšak dál, tam za oponou
je někdo větším Pánem
všichni vědí jak s pokorou
si v klidu tady hrát
a kde je člověk?
ten zas zkouší nějakou blbost
na zeď nářků sprejem psát ...

--- --- --- --- --- --- --- ---

Byl tulák
co kráčel krajinou
políbil kopretinu jedinou
uvadlou, k zemi skloněnou

Tam kde sova své hnízdo má
on dnes peřinu si vychutná.

Byla jedna holčička
a pro ní tahle básnička
aby její úsměv jako slunko vždycky zářil
vždyť pro dušičku dětskou
nesluší se chmurám šanci dát

18.5.2011 Španělsko

Lidská duše
na cáry ve větru povlává
hřích si s ní pohrává
s životem prohrává

slza v úplňku
rozdává štěstí
mlčícím kamenům

lásky není
nikdy nebylo
a přesto všichni milují
*
zpěv ptáků v opuštěných hnízdech

co jednou pryskyřicí slov pojíš
nikým nerozděluj
... vůně věčnosti
... chuť čistoty
... dotek smrtelnosti

duše umírají
a klauni se přesto smějí
mají to v popisu práce

velký, velký mrak
*
sama sis šarlatem
vypálila na hruď
věčný cejch

být dobrým
být zlým
být smutným
...
jen tak smutným
..
smutným
.
být
*