Identita na druhou - prolog

Prásk.

Dveře od auta sebou pěkně třískly, když jsem je zavřel.

„Nathane!“ napomenula mě máma. „Chceš platit nový auto?!“

Reakci jsem omezil na tiché zabručení.

„No jasně,“ naježila se Becky. „Když práskne se dveřma Robbie, je to oukej! Ale když to udělá ten spratek Rebecca tak-“

Máma ji zpražila pohledem. „Nehádejte se, jinak vám nedám peníze na tacos.“

Se sestrou jsme si vyměnili první spiklenecký pohled v novém městě.

„Tak promiň, mami,“ řekla Becky rychle.

Táta se právě vrátil z domu, kam nesl nejtěžší zavazadla. „No není na Floridě krásně?“

„Ale mají tady vůbec nějakej obchod s tacos?“ zauvažoval jsem nahlas.

„Je to paráda, miláčku,“ přitakala máma nepřítomně. „Nate, odneseš dovnitř ten proutěný koš?“

Přikývl jsem a zvedl ho ze země.

Je to už pár týdnů, co nám táta nadšeně vyklopil, že dostal úžasnou pracovní příležitost na Floridě. Palm Beach. Vyšší plat.

Pláže.

Narozdíl od mojí mladší sestry mě to nijak nevzrušovalo.

Táta mě ťukl do ramene. „Nate? Máš v plánu stát tu do soudného dne?“

Přinutil jsem zamyšlené tělo aby se rozpohybovalo.

Becky mezitím vedla hlasitý monolog o svém ztraceném oblečení. Máma jí totiž očividně nevěnovala ani špetku pozornosti.

„A taky nikde nevidím tu modrou podprsenku, tu s krajkou-“ všimla si, ale máma ji přerušila.

„Same?“ zvolala na tátu. „Myslíš, že mi pomůžeš se sušičkou? Nathan a Rebecca ji sami neunesou...“

Zašel jsem do domu a znaveně položil koš na kuchyňský stůl.

Všude samé dřevo, kachličky a obrazy letní krajiny. Kachničky na lednici.

Světlý, sladký, proboha!

Do háje se vším.