Říkejme tomu sbírka

Jeden pokoj,
jeden pohled
do nedalekých očí.

Stojíme u dvěří.

Tvůj je jih,
já mířím na sever.

A tak si říkám, kdo nestih.
Kdo komu nevěří.

A ty si ber, jen ber co mám.
Obviním v krádeži.

Ty, jemně bledou kůží,
vtiskneš mi svoje tmavě hnědé.

Já v rozpacích. Co teď?
Co zase chceš?

Ty nic.
Sám zahleděn do Co já chci.

Řekneme jim, jak chtěli jsme.
Nepochopí to stejně jako my.

.................... @@@ .....................

 Každý víkend si hledíš svýho.
Berou si dlouhé, krátké, strašné.
Nechci tě vidět, hledáš jinýho.
Nech si tu lásku, vážně.

Cos zabloudila tu od včera.
Ve dveřích třech ho hledáš davem.
A u krku máš od večera
podzimní šera v pláči lkavém.

Lehce se zapře. Chladná zdiva.
Hudba si o ně přeráží záda.
Cítíš se stále jako živá.
Tys ale zrada.

Jsi tupá bolest v hrudi.
Odejdi.

* * *
Rozmyslím si to jen tak vedle.

Chci taky kousek stěny na opření.
Možná jen miluji. Růžově zbledlé.
Jen kousek od tebe. Jen tvoje chvění.

.................... @@@ .....................

Přednostně bychom se našli
na začátku naších slov.
Ty jsi povrchní,
tak se nadechni.

Jsi hned hotov.

Buď tak průzračný,
sklíčko broušený.
Já jsem bez  viny.
Ochutnávač nevděčný.

A když ráno polední
čaj najdeš na stole.
U hlavy pistole,
Vyber si, poslední.

Nahraješ krátké SOS,
Ať najdou tě hned k večeru.
Mobil si rači neberu,
Oni vždy vědí, kde jsme dnes.

Tak ať mi nevolaj.

.................... @@@ .....................

Někdy jsi blíž
A daleko tak.
Nevidím konec možnosti té.

Jsem menší než malá
A cítím, jak moc jsem se vzdala.

A já bych jen tak tam stála.
A třela si prstem o prsty.
Hleděla do země,
Na lidi šťastné,
Co vypadaj staře.

Jen né na tvé rty.
Né do tvé tváře.

.................... @@@ .....................

Jsi křížem krážem.
Jsi zločinec.
Všichni tu chodí blahem obnažení.

A nakonec.
Si s city hážem.

Nenajdem pochopení. Není

Jak milujem se, svázán v jedno.

Ty mlčet umíš.
Chci slyšet těch,
Kdo naučil nesprávné lži Tě.
Kdo řek, že lháti mi teď smíš.