Aroma máty - Jak to začalo

Prolog

 

2019, Washington D.C.

USA

 

Stálo to na těch letáčkách, které se válely všude; lesklé modrobílé letáky s nápisem: Šokující odhalení! Výjimeční mezi námi. Přijďte a uvidíte!

Někdo nás práskl. Nás všechny.

Kdosi nedokázal udržet tajemství a zmařil tím naši budoucnost.

Kdyby někdo z nás věděl, co se Ministr dopravy chystá udělat, zastavil by ho. Jakýmkoliv způsobem.

Přišla tehdy osmiletá Inna Neytová. V ruce držela kelímek s horkým mátovým čajem. To většinou zahánělo bolesti hlavy, kterými trpěla.

Ministr si odkašlal a postavil se na stupínek. „Dobrý den všem, přátelé. Velmi oceňuji, že jste přišli.“

Inna stiskla ruku svojí maminky. „Neměly jsme sem chodit.“

Daria Neytová se zamračila. „Nevím, co chce udělat. Já... doufám, že jsem to špatně pochopila.“

„On s tebou nebude chtít mluvit,“ zamumlala dívenka.

Voda z kelímku vychrstla na zem. „Inno! Proto tu nejsme. Možná mu budu muset zabránit, v tom, aby nás prozradil.“

„Táta s tebou nemluví. Nechce,“ zopakovala Inna. „Nemá to v plánu.“

Kaluž se plazila po zemi. Jakási žena před nimi vyjekla. „Fuj!“

„Inno, sklapni!“ zavrčela Daria.

„Vím, co chceš udělat. Viděla jsem to,“ opakovala zarputile. „Ale on-“

Inna si přitiskla prsty ke spánkům a zalapala po dechu.

Daria ztuhla. „Co?“

Inniny hnědé oči slepě zíraly do prostoru a celé drobné tělíčko se choulilo pod neviditelnou hrozbou.

Matka s ní zatřásla. „Co?! Co vidíš?“

„Chce říct pravdu,“ zašeptala. „Tatínek jim ukáže... co umí.“

„NE.“ Daria zaťala prsty v pěst.

Ministr přestal ve výčtu služeb, které Washington prokázal státu a zadíval se do lidí. Chtěl vědět, kdo řekl ne. Oči se mu zastavily na světlé hlavě Inny. Pochopil, že viděla jeho úmysl. Musí tedy jednat rychle.

„Zkrátíme to tedy. Chci, abyste věděli, že to, co předvedu,“ zamračil se na Dariu, „je skutečné. Není to trik.“

Daria se pohnula a odstrkovala lidi před sebou. Musí ho zastavit. Ten bastard se chystá zneviditelnit před lidmi a všechny je zradit.

„Já se dokážu-“ Muž se zarazil. Nad ním vybuchlo vodovodní potrubí a zalilo ho studenou vodou. Instinktivně odskočil. „DARIO! Nech toho!“

Daria teď podívala přímo na něj. „Nesmíš jim to říct,“ zašeptala, v očích slzy.

„Já dokážu být neviditelný!“ zaburácel ministr a ignorujíce vodu zmizel.
„Panebože!“ vyjekl kdosi.

„Nový Criss Angel!“

„Skutečný čaroděj!“ oponoval mu někdo.

Daria zavřela oči. Voda se rozstříkla na všechny strany.

Ministr se opět objevil. „Po celém světě jsou výjimeční lidé! Někteří jsou právě teď mezi námi.“

Jeho ruka putovala po davu a chtěla ukázat na jeho dceru a bývalou přítelkyni. Ty už tam ale nebyly. Místo nich dveřmi pronikala louže vody a putovala dál.

Tohle nám udělal. Ani jeho jméno není důležité. Ale všechny nás zradil. Jen pár týdnů nato začaly první hony na nás zvláštní. Mnohé z nás zabili.

Odvlečou nás z našich domovů, vyzpovídávají nás, a pokud jsme kdykoliv provedli něco špatného, tak nás bez milosti popraví. V nejlepším případě si nás nechají jako pokusné králíky.

Téměř nikomu se z budovy Korporace nepodařilo uniknout.