Samota

Je lepší nevědět

či vědět, že budu

navěky jen sám?

 

Samoty mě sžírá

nejen bolest a strach

z onoho citu mám.

 

Opilý dívám se

na dřevěnou židli

která je jen prázdná.

 

Pak uvědomím si

tu tíživou pravdu

samota je zrádná.

 

Znovu a znovu sám

jsem v tichém pokoji

a prázdno nalézám.

 

Lze nějak bojovat?

jak neklesnout na dno?

s lahví vína se ptám.

 

Padne večer - ticho

nic mě už nečeká

a tak sám uléhám.

 

V posteli ležíme

ta tížívá deka

a já s ní usínám.

 

Mám stažené břicho

a srdce, co mlčí

byť ve snu zas žila.

 

Chvíli, jen na chvíli

už jen vzpomínkou jest

byť ve snu zas byla.

 

Ta tíživost, ten strach

opět probouzím se

s bolestí musím vstát

 

Sedím – tiše - šeptám

sedím a břicho bolí.

proč? měl bych se ptát?

 

Nic se neděje, nic

jen tíživé ticho

co zlehka šeptá: sám.

 

Co bude? ptám se zas

když třesoucí vstávám

a světlo zhasínám.

 

Nic, stejná odpověď

zítra bude další den

a znovu vzpomínám.

 

Slza? asi brečím

ruce mám ledové

a už si - vzpomínám.

 

Ty prášky, ta lahev

jen spolknu, zapiji

už nikdy nebudu

 

Sám.