Tak už padej

Proč stále toužíš se mnou být?
Vždyť víš, že o Tě nestojím.
Dřív měl jsem možná trochu strach,
teď už se Tebe nebojím.
Proč zrovna mě sis vybrala?
Pusť, Tvé objetí dost bolí.
Že se Tě nezbavím a navždy zůstaneš?
Prosím, sbal si věci a o dům dál běž.

Co bude teď?
Řeknu Ti báseň, poslouchej.
Tohle je její epilog a prolog:
Operační sál, chirurg, anesteziolog.
Narkóza zabírá.
Náš vztah snad končí, padej, prostě sbohem.
Na co tu ještě čekáš, zmiz!
Třeba hned za nejbližším rohem.

Skalpel, prosím............................

V nemocnici se sem nedostanu, bude mi po vás smutno. Prosím, držte příští týden pěsti, třeba to přinese štěstí :-)