Anotace: ... třeba ten .... s obrázky Vánoc .. / .. koment inspirovaný básni PM /
Piji tequillu, není mi hej, ani ouvej. Nebudu se znechuceně odvracet, budu se snažit pochopit a vidět.
Dík, Harry, za pár chvil, doufejme, že si to ještě užijeme. A ta báseň je dobrá, i když je iniciovaná P.M.
23.12.2006 23:12:00 | Petr Miroslav
Díky .... Alči, .... za sdílení pokladů ...
.... ty studnice moudrosti .... :-))))
- PMH - píšou robotíci .... přesmyčkou .. PHM - pohoné hmoty ...
na co jezdíš brouku, že ti to tak pálí ?... ( jo vzpomínám Tequila Olmega --- jo tak to je "All Right" .. všechno v pravo )
22.12.2006 14:25:00 | HarryHH
... jaru, snažím se je žít !!! :)) ... to víš, potkala sem na své cestě pár knih, které sou prostě pokladem !
22.12.2006 13:47:00 | Alci
a jo četla jsem to ještě jednou, je to dobré, filosofické
Alci, proboha, kde ty moudra bereš...
22.12.2006 13:31:00 | Jarky
Jednou sem tohle moudro napsala jirkovi k jeho básni, pro mě sou tato slova hodně pravdivá, tedy souvisí s mým pohledem na život a i já sem tak přijala vše minulé:
Chlapec se zeptal starce:
"Jaký je rozdíl mezi tebou,
který jsi součástí minulosti,
a mnou, který se stále vyvíjím ?"
Stařec odpověděl:
"Byl jsem víc."
Nový den nám připadá krásnější
než den minulý, neboť
minulý den už vlastně není.
Ale nový den, ačkoliv teprve přijde,
může být jen tím, čím už je,
a tak roste tím, že odchází.
Stoupá jako včerejšek
vzhůru k poledni,
dosahuje zenitu před největším horkem,
chvíli tam odpočívá, aspoň to tak vypadá,
dokud se hluboce neukloní noci,
jako by jej tížila vlastní váha,
která vzrůstá s každou hodinou.
A stejně jako předešlý den
dosáhne svého naplnění, teprve až odejde.
Ale to, co bylo, nemůže opravdu zmizet.
Zůstává to, protože to existovalo.
Ačkoliv to už není, stále to působí
a stává se to něčím víc skrze to, co následuje.
Jako se dešťová kapka, padající z mraku,
rozpouští v oceánu, který zůstává.
Pouze to, co nikdy nemohlo vzniknout,
protože jsme o tom jen snili, ale nic nedělali,
přemýšleli o tom, ale své myšlenky nerealizovali -
všechno, co jsme nikdy neprožili,
všechno, za co jsme se báli zaplatit -
to všechno je ztraceno
Neprožitý život je navždy ztracen.
Proto nám bůh vhodného okamžiku
připadá jako mladík
s pramenem vlasů na čele a lysinou v týlu.
Držíme ho za vlasy vpředu
a vzadu se chytáme prázdnoty.
Chlapec se zeptal: "Co musím udělat,
abych se stal tím, čím ty jsi už byl ?"
Stařec odpověděl: "Buď !"
22.12.2006 13:25:00 | Alci
nějak mi to nejde pod nos...hřbitovní kvítí promlouvá řečí svou truchlivou a my máme narození Krista slavit...
22.12.2006 13:23:00 | Jarky