Vytříbenost charakteru pozdního adolescenta

Začínám být těžce dospělá,

kam jen se ta naivka poděla.

Těžko říct, díky bohu či žel

vývoj nezastavíš,

ani kdybys chtěl.

Můžeš jen doufat, že ti to vydrží,

postavíš barák, založíš rodinu,

vyhneš se slečnám, co ti jen podrží,

přičemž to trvá ani ne hodinu.

Taky mý květnatý verše pomalu chcípaj,

logicky hodnotím dědky když sípaj,

blbcům se vyhýbám, rozervance nechávám být,

odmítám vyřvávat a z legrace pít.

 Studium šlechtí mou ležérní duši,

na všechny věci mám pomyslnou kuši.

A cítím se zatraceně báječně...