Bludička

Bludička, to nepatrné světélko v mlze
jak v mléčném škraloupu se utápí,
i přesto dál na mě drze zkouší své půvaby,
zkouší, kde jsou meze, k  sobě mě vábí.

Co když se ztratím či ocitnu na scestí?
Sama toulat se v mlze nic dobrého nevěstí.
Přes bludný kořen překročím,
nikdy nenaleznu cestu zpět,
zaleknu se a okamžitě otočím,
či rozhodnu se pokračovat vpřed?!
Hlásek v hlavě mi našeptává,
že i špatná rozhodnutí dějí se z určitých důvodů,
dodává, ať se neobávám,
nikdy není pozdě k návratům.
Který směr si zvolím?

Má bludička je půvabná, její světélko mě láká,
již od prvního setkání nedá mi spát,
již od prvních okamžiků do mých snů se vkrádá,
nemohu se jí vzdát.
Tak sladké jsou sny, za kterých do temné noci šeptám její jméno.
Sladké sny, hořká však probuzení,
neb ráno přítelem snění není.

Přesto nevzdávám se,
nevzdám a nezaleknu se té mlhy,
neznáma, do něhož mě vede bludička má,
známá i tak neznámá.