Strach

Tak je to pravda!,

zjistil jsem já dnes,

že naše vůdce, hrabata,

nenávidí celá ves.

 

Na světě je problémů les,

po našich skutcích jednou neštěkne ani pes,

tak povaleči z pece slez!,

a do chřtánu boje, války vlez.

 

svůj díl neštěstí a smrti sněz,

z lebek nepřátel postav Babylonskou věž,

vždyť ti řekli, že je to jen zvěř,

tak svým vůdcům přece věř.

 

Ač ti kamarádi z pece budou radit opak,

papadni  svůj plátěný vak,

strč do něj ručně vyrobený prak,

aby jsi mohl pobít nepřátel mrak.

 

Až přijdeš na frontu, pocítíš tam peklo,

bude se ti zdát, že všechno lidství kleklo,

jen však zabiješ nepřátel sedmero,

pomyslíš si, že jsi byl trumbero.

 

 

 

Řekneš si, že na peci musí být teď teplo,

že by se ti tam nezdálo, že lidství kolem kleklo,

že by kolem nebylo množství lidí mleto,

že by místo toho bylo obilí seto.

 

Jenže, pak přijde tvůj starý generál,

řekne, že se o svou pec denně bál,

kdyby byla zničena, cítil by on velký žal,

a v jeho myšlení by se usadil tmavý kal,

 

a proto denně domů psal,

proto se denně s nepřítelem pral,

ne pro nějaký svatý grál,

nebo proto, že mu to nakázal král,

bylo to jen proto, že se bál.

 

Strach, hrůza děs a slzy,

to je náš motor, žádné můzy,

strach, že budou v práci skluzy,

že budeme obsazeni rusy.

 

Takže  tam, kde vládne strach,

musíme si přiznat lidskosti krach,

může se i z učence stát vrah,

když má o rodinu strach.

 

 

Bez něj by z nás byl jen v zemi prach,

kdyby jsme neměli ten náš strach,

nebylo by slavných Cách,

ani lodí na vlnách.

 

Tak ať si odpoví každý sám sobě,

jestli chce žít ve změněné době

nebo nemyslet na nic v hrobě,

odpověď na to najdeme jen v sobě!