ROZMARNÁ ZIMA

Na nic a na nikoho nelze spoléhat

Zima ukázala svou tvář
Bílý závoj, až svatozář
Vzduchem plachtí vločky
V mraze u popelnic
choulí se jakoby nic
teplomilné kočky

Z ničeho nic přišla obleva
nestydne ani z cukru poleva
Není už ani taková zima
což zdá se docela prima
Když však roztál i sníh
opustil nás veselý smích

Nepojedeme na saních
Odložili jsme i běžky
Pohybujeme se po svých
Bohužel, jako před tím,
už zase jenom pěšky