Rány k srdce potěše
Rány k srdce potěše
a budeme se usmívat -
mohlo to bejt krásný
Pytlákovým rozevřeným okem
jsem byla
taky ranou k srdce potěše
a pomíjivým talismanem
z kůry kamení a pírek havrana
Obětinou
Na prach semletá
V ten prach se obracím
sviští mi v hlavě jak pouštní bouře
mezi kamením
a
dlaně převozníka hladí srdce
konejší otlučené boky...
Je
ze své vůle tajným milencem
a dohody jsou příliš hlučné
sny blízko
čas není
Havraním zobákem
řvu sama o milost
Vymanit se!
Vyvlíknout!
Zběsile se hnát
proti vlastním přáním...
Neboj!
Přijdou i horší časy
Neboj
se říct
že
srabí cesty jsou tak
pohodlné
a HRDINSTVÍ bez publika
nemá v očích správnej
lesk
Neboj se říct
že
to
víš
Tak z čeho máš tak velkej strach?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Text moc pěknej (zarovnání na střed mi nededí, ale tvoje věc :-)
RM.
19.12.2012 23:12:35 | Robin Marnolli
Byla jsi kamením,
dál silná jako skála
se srdcem na dlani,
nejdražším kořením
je život a Tys stála
na jeho úpatí každé svítání,
slunce vyšlo, když ses usmívala
a mě se chtělo létat,
protože jsem poznal, jaká jsi,
možná sis křídla potrhala
a teď máš strach, že budeš se jen dívat
světu do kapsy.
Neboj se, Mílo vždyť od čeho máš křídla,
ať vlasy dál Ti planou v povětří,
jsi jako luna, jež v jezeře se zhlédla,
myslela, že zář jí vlastně nepatří.
Kometa po čase
rozčísne nekonečno,
krásné jsou návraty,
na Tebe dívám se,
děkuji za všechno,
a vítr ševelí - miluji návraty, miluji návraty.
06.12.2011 15:48:30 | Akrij8