Milarepa

A bylo to mezi tím a oním.
Mezi dvěma životy.
Mezi tím starým a mezi tím novým.
Byla to mezicesta, křehké vášnivé mezidobí.
Počátek objevování toho čistého v nás a taky kolem nás.
Snaha porozumět, odstranit závoje a vidět jasně.
Pochopit a cítit.
Cítit, že vše je jedním.
Že já a ty neexistuje.
Od té doby mě ještě častokrát svírala úzkost a strach.
Strach o mámu, připoutanost, zmatek a nevědomost.
Někdy jsem ale cítil jasnost.
Třeba když se na jiskřící hladině jezera objevila usmívající se tvář
Karmapy.
A na začátku toho všeho byla kniha o Milarepovi, o jeho životě
a hledání.
O stezce za poznáním.
Bylo to jakobych se dotýkal samotného Milarepy, jakobych mu podával
ruku.
A on jí přijal, podal mi tu svou a začal mě vést daleko dál, do nitra
přirozenosti.