Šediny dne

Klečíš, už nevíš, jak dál, ale víš, že chceš,

Kolikrát ani nevíš, kam vlastně jdeš.

Sedíš, přemýšlíš, jak pokračovat, co si ještě přát,

Snažíš se najít to, co by tě u srdce mohlo hřát.

Každý den, k večeru, přichází šediny,

Kdy neděláš nic, celé hodiny.

Ty šediny všedního dne, které tolik nemáš rád,

Do srdce vráží rezavý drát.

Díváš se z okna a vidíš všednost,

Nečekáš už nic, možná jen lhostejnost.

Přebíjíš esem všechny trumfy, na záchodě,

Přemýšlíš o změně, o náhodě.

Vstaneš, nasnídáš se, práce, domácí úklid a večeře,

Otvíráš od všednosti dveře.

Šedivíš jako tvé dny, unaven a bez chuti,

Tvá každodennost otrávená rtutí.

Šílíme, když přichází změna,

Při všednosti nás nudí naše ozvěna.

Neustále dokola, ale nechceme novoty,

Uzavíráme se do šedivé samoty.

Tak přežíváme neustále, bez zvratu v životě,

Sníme o dobrodružství, když na to přijde, bojíme se jako malé kotě.

Nestěžuj si na šediny, když je nechceš obarvit,

Zůstaň tady a plač, já se jdu bavit…