...pokračování...

Pokračování našeho příběhu,

Bez emocí, v šíleném běhu.

Život na pokračování, tak by to mělo být,

Bohužel ne, sám před sebou se musíš krýt.

 

„Vážení cestující, pokračujeme v jízdě,“ říká osud,

Někoho už baví jen pivní sud.

Pokračovat a vstát ze země, podívat se smůle do očí,

Naše existence jako film se točí.

 

Točí se pořád dokola, ale pokračuje,

Řeku Rubikon, kde kdo pořád překračuje.

Děti odletěly z hnízda, vrásky přibývají,

Zdraví odchází, síly ubývají.

 

„Pokračujme,“ říkáš do ticha,

Naivně připomínáš mnicha.

Pokračovat, jít dál, zvedat hlavu,

Netopím se, přeci před trápením uplavu.

 

Jako telenovela, to je to správné slovo,

Však někdy, jak vyprávění oslovo.

Pokračování bez spisovatele, vlastní název,

Však plné zklamání a ošklivých jizev.

 

Ne, pokračovat takhle nelze, jen s novou nadějí,

Všichni se tomu nápadu bezmyšlenkovitě smějí.

Proč ne? Proč ano? A proč se ptát na tyto otázky,

Když si tím zbytečně přidáváš vrásky?

 

Kamkoli půjdeš, kamkoli pojedeš, nezapomeň si vzít sebou sám sebe,

Nevěřím v peklo, věřím v existenci nebe.

Nebe na zemi, pokračování všeho krásného,

Pokračování snů do podvědomí mého.

 

Tak pokračuj bez rozvahy a bez bázně,

Život je poezie, vytváří překrásné básně.

Čti je, dívej se na ně a přijde pokračování,

Bez klepání, bez varování a bez pozvání…