Píseň bez konce

Hraji si poslední píseň z papíru,
zvuky z kytary loučím se s tvou krásou,
hraju si baladu o našem žití,
když ještě naslouchala jsi tomu rytmu lásky,
zpíval jsem tvé verše co od srdce jsi skládala,
dva umělci dokázaly si lásku popsat slovy,
plouživé akordy lahodily našim uším,
těch chvilek nechtěl jsem se nikdy vzdát.
Psala jsi o temné dívce s černými linkami na očích,
o strachu a jeho moci,
kdy vztoupil jí do života mocný čaroděj a začal kouzlit.
Nepoznaná touha s čarovným chtíčem zmocnila se jejího těla.
Z prázdného člověka stal se skutečný ďábel,
oči černě zbarvené blískaly se a sváděly čaroděje k hříchu.
Po krásných temných nocích slastně smylnili,
dva prokletí, hříchem posedlí, sny si plnili.
Jednou však přišel konec,
stalo se tak když čaroděj zneužil svých kouzel,
ďábla z těla dívky vyhnal a zatoužil po andělovi.
Na tvém papíře už není žádná nota,
nedokáži hrát o něčem co dávno není.
Příběh zůstal nedokončený, píseň bez konce nedává smysl.
Tajemná dívka nedopsala příběh a zoufalec, ne čaroděj,
neví, zda mu bude někdy opět dovoleno milovat, ne kouzlit.