Již zítra, až se rozední

svlékám ze sebe zbytky dne
co přilnul ke mě
jako saze
chci realitě uniknout
než se vrátím
zpátky na zem

odevzdat se klidu
jenž skýta mi
můj prostý byt
ochutnat to sladké ticho
sám sebe tím odměnit

dát své mysli pohov
než ráno pozor zavelí
najít nadpozemský ráj
v leže
ve své posteli

pak snít o světě bez starostí
bez problémů všedních dní
a doufat
že zas lépe bude
již zítra
až se rozední