Hlasitý šepot hvězd

Tenká linka nanesené rtěnky,

červené lávky, která se nekřiví

v úsměvu ani ve zlobě,

otiskla se mi na podrážku boty,

jak mi má Héra líbala nohy,

aniž by cokoliv namítala

vůči tvrdé realitě

dnešní doby.

 

Hvězdy hlasitě šeptaly,

že jejich matka hvězd

tvrdila, že tvrdý polibek

je zocelení lásky,

a ten, kdož nechce věřit

polibkům, není tvrdé nátury,

jenom je trochu nepřístupnější,

asi jako je heslo vůči cizímu návštěvníkovi.

 

Hvězdy hlasitě šeptaly,

v hlavě se mi mísily

jejich slova jako

kdybych spustil

na pokyn kněze

šeptanou letargii

kdo dřív pronese

nejvíc slov k uším bohů.

 

I když bohové

ani hvězdy nemluví,

existence hvězd

je nepopiratelná

stejně jako to, že

na bohy se někteří

dívají skrz prsty

a jiní je svatě milují.

 

Jejich láska

dokáže přenášet

propasti přes věčnost,

i přesto, že zející díry v zemi

jsou stejně nebezpečné

jako díry v srdci,

protože i my se propadáme…

 

a jakmile budeme na dně,

šepot hvězd ustane bez hlasitých námitek…

 

nadobro…bez lesku stříbra…bez tlukotu křídel andělských.