Nejdelší vteřina...

Jsi...zlatá záře nad Pradědem
Jsi další tichá vteřina.
Závojem pavučin doufající naděje,
to čím život začíná...

Nejdelší vteřina
a přesto...
Jak z mraků roztržených peřina
a sněhových vloček plné město...

Jsi obraz, co dotekem roztává.
Důkaz polibku, co mi zůstává.
slánka života a zrnko písku,
tři oříšky, co spadly do kalíšku

na dno černých tuh...

Jsi dotekem světla
a tmou věčnosti...
Nejdelší slovo, zvolací věta,
líce v rané bledosti...

Jsi...
Ve stínu závojů,
zvony, jež melodicky zní...

Jsi...
V odlivu příbojů...
Vteřina má poslední...