Otrok
Otrok
Nazývám se otrokem společenských norem,
rozplývají se do nejkrutějších forem.
Jmenuji se otrokem vyšších instancí,
vysvobození - bez jakýhkoliv šancí.
Poukazuji na své otroctví, bez možnosti útěku,
naprostá marnost, ach to vše ke vzteku.
Otrok bez vášně a bez lidské tváře,
nehledající nic, snad smrti záře.
Otrocké práce pro tyranii hlouposti,
z tvého unaveného těla vylézají polámané kosti.
Pracuji jako otrok, jako mašina zbavena svobody,
nemluvně hozené do špinavé vody.
Nemohu plakat, jako otrok věčný úsměv, plnit rozkazy,
nemohu, ačkoliv chci, psát kritické vzkazy.
Nemůžu si odpočinout, otročím, musím plnit povinnost,
za svobodou pálí páni poslední most.
Pouta na rukou, především pak v mysli, navždy zůstanou,
myšlenky na bouři rány biče odvanou.
Roubíkem zavřená huba, mlč, ty porobený otroku,
zrychli svou práci, běž, přidej do kroku.
Nemysli, pracuj, porobená mysl má, naivní,
neboť společnost vykonává mstu pokrevní.
Otrocké jho, tvůj celoživotní úděl,
rány biče do mozku, srdce, mnoho slabých těl.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.