Chceme co mít nemůžeme

Chceme co mít nemůžeme.

To nás žene vpřed i za cenu neuvěřitelné bolesti, kterou nakonec nejsme schopni zaplatit. Nevážíme si toho co máme a sníme o nemožném.

Chceme co mít nemůžeme.

To nás žene vpřed i za cenu vlastního obelhávání. Vpřed je vlastně vzad a naše couvání je jistojistě pokrok. Hnípeme se v minulosti. Setrváváme na místě - což vyžaduje v proudu času větší úsilí, než plout dál. A jsme z toho unavení.

Chceme co mít nemůžeme.

Jsme smutní z toho, že tomu tak bylo, je a bude.

Chceme co mít nemůžeme.

Stále. Jednotlivě. Opakovaně. Zbytečně. Marně.