...Jedno osamělé srdce...

Osamění je stesk po spřízněné duší,

Málokdo můj smutek jen vzdáleně tuší.

Naivně čekám pomoc d svého okolí,

Marně doufám, že ten stesk jednou povolí.

Toužebně hledám toho, kdo ukončí můj žal,

S nadějí vyhlížím toho, co jiskru mi vzal.

Chci zpátky ta jeho laskavá slova…

Prosím! Chci je od něj slyšet znova.

Prahnu po troše útěchy, jen po kousku pochopení,

Soužím se pro něhu, chci cit, co se nepromění.

Proč je tak těžké svých zbraní se vzdát,

Proč je tak složité lásku mi dát?