Přemýšlím o Tobě.

Je sladký Tvůj život v rodinném bunkru
jsem jak Tvá příloha - jsem kostkou cukru
kterou jsi dostala k nedělní kávě
dáš si bez - jednu, nebo snad obě?

Tvůj život s mým se den za dnem míjí
černá nám o žezlo s bílou se bijí
káva už voní – teď jsi blíž než blízká
tak hoď mě do ní - cukrem chuť získá

černá a bílá se do krve porvou
víme to oba že skončí to prohrou
vláčím tmou svědomí a nemám ponětí
o tom co znamená život v Tvém zajetí

snad je tak sladký jak nevinné lhaní
když nocí Tvůj šepot až do svítání
zní příslibem zítřků na pohled prázdných
teď setni mou hlavu ať skončí v Tvých dlaních