Ukaž mi...

Ukaž mi, jak vypadá život...

Když maluješ prstem po skle,

a vidíš  v tom smysl...

Když okolo všechno vypadá dost mdle

a každý nápad v srdci zkysl...

Jak umíš úsměvem zahřát,

vůbec to,  jak se umíš smát,

srdcovou karetní hru rozehrát...

protože víš,

že všechno na světě bys mi mohl dát...

Ukaž mi,  jak vypadá Světlo...

Ten malý kousek naděje,

co má každý z nás..

Když slyšíš plamených andělů hlas

a nestačíš sledovat všech těch krás...

Třeba jen něčí oči,

i kdyby byly to poslední co bych viděla...

stejně bych nic jiného už neměla...

Ukaž mi, jak vypadá láska...

Ten prý vroucí cit,

že nepotřebuješ nic dalšího mít...

Jen se necháš okouzlit...

a pluješ na obláčku.

Cestu hlavou proti zdi,

necháš si namluvit...

Ale, není lepší necítit ...?

Co mi ještě ukážeš?

 Věřím,

že spoustu věcí..

Ty to zvládneš...

Máme na to celej život...