Nečekala jsem opuštění

Okousané vlastní rty a sebervoucí vina

jsou obrazem mého zármutku

.

dopíjejíc láhev vína

utápím se ve smutku

 

ráno vstávám,  v noci lehám

sama sobě známa

 

pokoj nedám, lásku hledám

tobě již jsem obehrána

 

měním mou ctnost v neřesti

za účelem uspokojení

 

o naší lásce krásné pověsti

již není, ach, není

já nedočkávám se probuzení

 

Nábízím vše co mi patří

za tvé pohlazení

ve vzpomínkách z dávných slastí

dovolávám se odpuštění

 

Snad umírám pro touhu

jenž si ke mně choval

trápím se pro ztracenou souhru

kterou kdysi osud v nás schoval

 

Opitá téměř do němoty

v slzách tvé jméno šeptám

kdybych byla hudebníkem

nestačily by mi noty

však ze strachu, na nich se neptám