Pohádka o ztraceném Běláskovi

 

Pohádka o ztraceném Běláskovi           

Letí takhle jednoho krásného rána Otakárek po louce,letí letí a pojednou pod sebou uslyší pláč.Podívá se dolů na kameni uvidí sedět Běláska.Otakárek slétl dolů a zeptal se Běláska,copak ti schází.Ale ztratil jsem se a mám takový hlad,že nemohu ani létat.Otakárkovi bylo Běláska líto,tak mu povidá,kousek odtud je mýtina,která je plná květin s dobrým nektarem,tak já tě tam zavedu najíme se a já tady kousek dál bydlím ve starém stromu,tak mne můžeš zůstat.Slovo dalo slovo Otakárek odvedl Běláska na mýtinu,kde byla spousta nádherných červených květin plných sladkého nektaru,kde si Bělásek i s Otakárkem pořádně nacpali bříška.Pak spolu spokojeně odešli ke starému stromu a jestli neumřeli,tak tam žijí dodnes.