Prokletí

Zase stojím v temném lese,

mé tělo se celé třese,

bolest mě svírá v objetí,

tohle je moje prokletí.

 

Když v útrapy se můj svět  zúží,

v křečích setřásám lidskou kůži,

praskání kostí, přeměna těla,

aniž bych to sama chtěla.

 

Měsíc však nade mnou má moc,

vždy každou úplňkovou noc,

vlčí démon se v mém těle budí

a už brzy se opět osvobodí.

 

Místo rukou vlčí tlapy,

místo nehtů ostré drápy,

na těle šedá srst

a v srdci zuřivost.

 

Tohle jsem si sama nevybrala,

ale už dávno jsme se vzdala

a zdá se mi, že mě to umučí,

když za úplňku přicházím o duši.