16.

Píšu si o ničem, nikdo mě nezaství,

básnířky většinou bývaj krávy.

Neumí jinak psát než čistě žensky,

a zkrátka nezapřou, že jsou to ženský.

Stejně tak ani já.

 

Myslím zas na Tebe.

Zda včerejší polibek

mě vynes do nebe.

 

Myslím zas na sebe,

ó jak sem sobecká.

Aspoň,

že k sobě.

Jsem řádně kritická.

 

Včerejší polibek.

Jen rty se setkaly.

A pak čas utíkla,

o něm pojem jsme ztratili.

 

Teď čekám na vlak

a ruce mě zebou.

Mrzí mě polibek,

že nebyl s Tebou.