Parní prádelna
Parní prádelna
Anotace: Nic moc ...
z betonu práh,
vstup jako do ráje
a skleněný veřeje,
ale bez Petra svatouška,
každej sám si je táh',
když tisknul opršelou kliku.
Pára jak v pralese na rovníku
a balíky s mašlí,
nebo jen prostě do ručníku.
Kdo si je odnese,
čistý, už nemají hříchy.
Ty košile s pruhem,
co se v nich denně při práci někdo potí
a na peřiny umilovaný cíchy,
krajkový prostření stařenky od naproti,
tý bez duše a tichý,
zástěry od těsta z válu...
A co dál čas tak zašpinil.
Otisky rukou,
pár snů a slz,
ze stromů pyl,
vyprali,odteklo do kanálu.
Od čeho příště dotáhneš svršky,
má jenom pán Bůh páru.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Tuhle báseň jsem musela hodně číst, abych se do ní dostala. Nepřijde mi energická, ale jaksi zvláštně nostalgicky reálná, obrázek ze života popsaný velmi netradičně. Líbí se mi, přestože ze začátku jsem se s ní vcelku prala. Obrat "a na peřiny umilovaný cíchy" je moc pěkný. U toho "každej sám si je táh'" mi přijde jedna slabika navíc, nemůžu si pomoct, ale nějak mi tam překáží buď si nebo je. Taky to "čistý, už nemají hříchy" mi nějak nesedí, možná by bylo zajímavé použít - nemaje hříchu (takový zajímavý kontrast k té nespisovnosti, která se mimochodem do této básně velmi hodí:) Asi nejvíc mě dostalo "krajkový prostření" Chvíli jsem nad tím přemýšlela, až mi došlo, že nejspíš bylo myšleno prostírání. Každopádně tenhle obrat působí hodně zajímavě a sedí tam jako ulitý. Celkově, jak se mi ta báseň na první pohled zdála bez rytmu, bez hlavy a paty, poslepovaná...nějak úplně obracím, čím víc ji čtu. Rozhodně je hodně zajímavá, ale ne na jedno přečtení. To vůbec.
27.12.2006 02:19:00 | Epona