Černá ovečka, ...

Svět se v nebi odráží,
jako rudý měsíc na mořské hladině,
radost smutek vyváží,
život je pecička ukrytá v malině,
je uvnitř,
pod povrchem.
*
Je to jinak,
pro mne i pro jiné,
pluju jako šedý mrak
a přitom vzhlížím do oblak,
izolována od ostatních nerozbitným sklem,
oni jsou nadýchané obláčky,
bělounké ovečky,
z oblohy koukají na mou zem
a na peklo,
kam chybí jen málo.
*
Já jsem pod měsícem a oni na hvězdách,
jsme nahoře a dole,
snad se mi to jenom zdá,
ale nezdá,
prázdno je všude kolem,
bílé zdi, polštáře, průhledné sklo,
a já, černá, sem nepatřím,
nechci ani nemůžu být sama,
je dobro a zlo,
stojím mezi tím,
uprostřed chladného rána.
*
a pak k večeru vím kde chci stát,
za co se bít,
za co se rvát,
a proč a s kým se smát,
ale nejde to.
K peklu jen malinko,
Ale dlouhá je opačná cesta.
*
Občas proletí kometa
kolem mého světa,
ale hned zase odlétá
a už loučíme se,
avšak nepadla jediná věta.
*
Jsem malý vrabčák
ve velkém hejnu holubů
a jiná,
jiná už nikdy nebudu