Z bezradnosti negativů

Z mých bolestí a tvých nevyřčených krás,

mi jde z tebe po zádech temný mráz.

To ticho tvých mlčenlivých vykřičníků

mě tlačí prudce na hrudníku.

Kdy se dočkám tvých utajených spás?

 

Zas a znovu, loučíme se spolu,

když tichem kráčíme dolů.

Ve tvé vůni z černých negativů

cítím nejspíš lásku. Kupodivu.

Jsem v nešťastnosti navrcholu.

 

A pak se svlečem ze stínu minulosti.

Nejspíš už máš mého vyznání dosti.

A ty víš, že nevzdávám to nikdy

a doufám ve své šťastné zisky.

Když ti píšu z lásky – bezradnosti.