Jdu

Kráčím a jdu stále vpřed,
život má sem tam nějaký vřed,
nálada stoupá a upadá,
tak jako květina uvadá.

Myslím jak vpřed, tak i vzpomínám,
co říkal jsem dřív již zapomínám,
a vnímám jak čas kolem plyne,
jak ryba v rybníce poklidně žije.

Kdo ví proč nemáme čas s stále spěcháme,
proč na své blízké místo si neuděláme,
proč ženem se vpřed jak s větrem o závod,
dnes abych četl pro život návod.

Žít se má pro krásu, pro radost, pro lásku,
ne žít ze dne na den, viset jen na vlásku,
mít vlastní záliby, počítat vteřiny,
ne abych snažil se zastavit hodiny.

Řítím se vpřed a nevím kdy zastavím,
nejspíš si před sebe silnou zeď postavím,
abych se uklidil a užíval krásných chvil,
abych pak sám na měsíc nevil.