Má vánoční kavárna

Sedím sám v rohu staré kavárny

před sebou prázdný šálek čaje

do něj poslední slza padá mi

a mráz na okna kreslí jinotaje.

 

Je vánoční čas a já nemám smích

ani víru v zítřek a vůbec pro co žít

mám studené srdce jako bych

zůstal stát bosými nohami v závějích.

 

Sedím sám a nechce se mi jít

ven do mrazu, kde mě nic nečeká

s otázkami jak krutou daň musím zaplatit

a zda mě ještě někdy někdo z ledu vyseká.

 

Je vánoční čas a já bych měl vidět dětský smích

a cítit tu energii z jejich očí šťastných

mezitím sedím sám se smutkem na tvářích

a platím úroky z chyb nenávratných…