Oběť tvé krásy

Pozdní letí slunce hřeje,
obilí ti hladí prsy.
Škřivánek na větvi pěje,
zpívá v celé širé lesy.

Stojíš nahá uprostřed pole,
teplý vánek ti čechrá vlasy.
Zahoď všechno, teď jsi moje,
jsem obětí tvojí krásy.

Stojíme tam, naproti sobě,
v očích máme, něco zvláštního.
Cítím sílu, co vzdouvá se v tobě,
jsme jako koně - bez kočího.

Vidím tvé rty, jsou rudé a chtivé,
cítím, že již stačí nám pramálo.
Milujem se, uprostřed přírody živé,
jako v ráji, kde všechno začalo.