S černou slzou

Černá slza z oka mi vypadla a náhle všechna zášť mě do rukou svých pevně popadla.Vzala mi všechnu radost,lásku i smích,na nic si nevzpomínám.Jen řádky básní si pročítám,nevidím v nich však nic.
Jak řeka když vyschne,jak slunce když zhasne,
tak tváří se má tvář,když pevně tiskne se na polštář.
S další slzou černou,pocity smutku se ze mě hrnou.
Skončí to někdy?Ptám se den co den.
Poslouchá mě nějaká duše?
Je někdo kdo mi rozumí?
Na světě hledá člověk jen porozumění...a radost,
ale někdo tam nahoře,nademnou řekl si:
"Bylo toho dost!Konec lásky,smíchu a radosti,teď prožiješ si strach a smutek do mojí slasti,
až smůle podlehnou tvé kosti.
A ty padneš k zemi,pak budu rád."