Schíza

Jdu po poli

Kráčím v dál

Hledám útěchu

U těch chladných skal

 

Všude jen ticho

Nikde nikdo

Padá na mě ilusorní psycho

 

Začíná deprese …

Ozvěny skal

Jako když mrtvolně přecházím krám

 

Vše co se mihne ve stínu skal

Je snad smyšlené, či realita odráží můj žal

Netuším už sám.

Jsem na světě už jen já sám ?

 

Život zde plyne extrémně rychle

Nepostřehnu už ani jak moc zima mě zebe

Přes sebe jen deku a matný šat

Jako bych cítil ten noční žalm

 

Nářek a tonoucí hmyz

Slyším jej jak po světě se živořil

Je to však opravdu hmyzí křik ?

Či volání přírody o žádaný smyk ?

 

Jsem opravdu člověkem a mám žít v lidské říši ?

Či jsem se narodil jen tak v zátiší těžké schízy

 

Z otvorů ve skalách vychází postavy

Černou plachtou mě zakryli

 

Jsem odnášen dál v můj žal.

Nikde pole ani hory, jen já, člověk sám …