Šarlota

Zemřel v objetí světla němých svící

Brk husí smočen v kalamář

s úsměvem ticha bouře spící

Kostlivce vepsány má v tvář

 

Chrám mlčí, jak v prosinci zpěvní ptáci

Vítr lká nad střechou měděnou

V prochladlých chodbách se kroky ztrácí

Tvé duté ticho s ozvěnou

 

Mráz obléká do krajek vitráže noci

Odcházíš plaše bez jména

Růž v bezkrevných rtech zažehl genia loci

Srdce pečeť rozlomena

 

Vzkaz psaný ve spěchu krůpějí karmínu

Román na polibek zkrácen

S výkřikem procitá do vůní jasmínu

Životu mrtvý navrácen

 

S dechem z olova vrávorá arkýřem

Zlodějka nitky kol prstů omotá

„Šarloto“, šeptá, kdo býval dřív rytířem

„Vzalas mi smrt, však nedala života“