Za mostem s popelem na čele

Možná jsem naivní a možná jen snílek,

však přál bych sis Tebou zas sdílet ty chvíle.

 

Kdy objímal jsem Tebe a držel v náruči,

kdybych to ovládal,  tak tomu poručím.

 

Ten pocit je uvnitř, je pevnou obručí,

v té lásce je síla, že mě snad umučí.

 

Musím však dopředu vykročit

a s tím co bylo navždy směle zatočit.

...

Ale než spálím všechny mosty,

krásné vzpomínky,

 buďte mými hosty!