Soudce Lynch

Chutěmi ovládán,
touze podlehnul.
Dívce bezbranné
na krásu sáhnul.

Na útěku lapen
občany ctihodnými.
Sílu jejich cítí,
rány tělo přijímá.

Davy soudem rychlým
svíčku jemu taky zkrátí.
Další rozsudek krutý
vyřkl soudce Lynch.

Prosí o milost,
nikdo neslyší.
Nebo taky nechce,
přání v hluku mizí.

Na hrdle potrestán,
zábavu všem skýtá.
Marná snaha jeho
o slova vysvětlení.

Pod nohama prázdno,
stolička se kácí.
Tupý pohled kata
marný boj provází.

I když sám vrahem,
vrahy umlčen byl.
Kdo z nich lepší?
On či soudce Lynch?...