Nitro

Dnešní ranní červánky,
přivály vzpomínky,
jak jemné vánky.

Trochu i vítr vál,
a já přemýšlela dál.
Co mě to vlastně trápí tentokrát?
Ze ani na tyhle nemohu dát.

Zamyslím se nad tím co jsem,
nemohu za to, nechtěla sjem.
Kdyby to tak šlo dát dál,
dala bych to tomu kdo mi radost vzal.

Potřebuju si o tom promluvit,
velké přátelství tím upevnit.
Co když mě sváže kazajkou?
Aspoň zmizím na dobu dalekou.

A když to řeknu tátovi,
na matku půjdou mrákoty.
Na ústav zralá jsem,
s tou bezvládnou duší zatřesem.

Hledám pomoc, nenacházím,
problémy do vody házím.