Přátelství

Slunce už vstává a s ním celý den,
Miki mi mává-kdepak, jen sen
Na mě se zlobí, kamarádky mé.
Náušnice je zdobí, mě však ne.
Náušnice, znak naší vzájemné lásky,
dřív jsme bývali všechny krásky.
Teď už jen ony-Jigi a Miki,
Tehdy nás rozdělil kluk jménem Riki.
Měl tisíc kladů, jen 1 zápor,
u holek totiž kladl odpor.
Smířit s tím, jsem se nemohla,
ani na slůvko jsem se nezmohla.
S holkama jsem vůbec nemluvila,
nenapadlo mě, abych se omluvila.
Ztratila jsem přátele a víc se hroutila,
všechny kolem sebe jsem moc rmoutila.
Teď má Riki kluka a jsme kamarádi,
do teď se vídáme a máme se rádi.
Už vím, že Jigi a Miki ráda mám
a vše na světě pro ně vždy udělám.
Omlouvám se vám a vždycky budu,
neodpustíte-li, pohřbíte mě v sudu!

Věnováno mým nej kámoškám Míše a Janče!