Kopretina

Louka zelená,rozkvetlá,
kvítí barev spousty má.
Ale tahle báseň,báseň bledá,
správný název stále hledá.
Kopretina.

Kytka obyčejná,nevýrazná.
Nikdo si ji nevšímá.
A ona sama,sama žije mězi květinama.
Nestará se o nic,
nepotřebuje být krásná,
nejkrásnější z celé louky avšak by mohla.

Lístek bílé kopretiny spadl na zem.
Ječmen milý,barevný na kopretinu hleděl jen.
Viděl v ní krásu,ale ostatní ho měli za hlupáka,
prý tím jenom růže láká.

Růže,která se krásná býti zdá,
jen přistoupit chceš blíž,
že přivoníš,
trn na oplátku ti dá.

Koprtina není taková,i když přijdeš blíž,
její krásu nevidíš.