Pyrrhovo opojení

Jaké bylo to překvapení,
srdce mé kamenné,
opět tluče - není.

Necítím však rytmy jeho,
leč nádherné pohledy duše,
krásy její.

Kéžby, a navždy v opojení...,
zatlučen hluboko háček,
tak lehké to není,
a z dálky jest - slyšet hřmění.

Kéžby, a navždy v opojení,
slyšet bylo by ono hřmění.

Ticho. Osamělé.
Šlo by milovat - jedině před bouří.

Jaké je to utrpení!
Srdce mé kamenné,
tluče - není.